> Dneska jsem do diplomky napsala dvě věty.
> A zítra je smažeš?
> Jo, to je dost možný.
Ačkoliv se to ode mě občas očekává, tak o snech si toho moc nemyslím. Snad jedině to, že kdybych si už žádnej nikdy nepamatovala, tak se moc zlobit nebudu. Většina mých snů jsou noční můry plný fantasmagorických konců světa, hororových bytostí a bolesti, občas s trochou němčiny navrch. Zvláštní kategorií jsou pak sny snů ve snech, ze kterých se za jednu noc probudím tak často, že tenhleten článek jsem dost dobře mohla napsat v jednom z nich.
Občas se mi ale nějakej sen zdá tak často, že mě postupně donutí si o něm něco myslet. V jednom takovým, kterej se mi poslední dobou zase vrací, hrozně spěchám a musím si co nejrychleji zabalit věci do batohu. Nebo se oblíct. Často spěchám do školy, jindy zase musím vypadnout z domu, protože se v něm zrovna odehrává jeden z těch mých konců světa. Kontexty jsou různý a málokdy důležitý. Někdy vlastně ten důvod spěchu ani netuším. Tragický na těch snech je, že mi to nikdy nejde. Oblíkání jednoho kusu oblečení mi trvá hodiny, přičemž nakonec většinou zjistím, že jsem si ho dala naruby nebo mi třeba nesedí a stejně ho budu muset vyměnit za něco jinýho. Když si mám zabalit do batohu, nemůžu se zase většinou rozhodnout, co bych si tak měla vzít. A když už se rozhodnu – ale jo, dyť už víte, jak to dopadne.
A zatímco v noci se probírám skříní, ve dne se brodím textem. Šedesátkrát přepisuju jednu větu, jenom abych se nakonec rozhodla, že tam tahle informace vůbec nebude. Místo abych po dvou měsících konečně dopsala aspoň úvod, promazávám pořád dokola to, co už jsem napsala před týdnem. To, že tady v té větě přebývá nepodstatné adjektivum, se zdá jako mnohem větší problém než to, že mi po půl roce psaní chybí půlka diplomky.
Občas se směju, občas brečím. Většinou něco mezi.
> Doporučoval bych napsat celý text co nejdřív a finálními úpravami se zabývat potom.
> Jojo, díky za radu, to mám v plánu.
V plánu, nojo, v plánu to je. Ale jak se to dělá prosím vás?
Když se mnou nehne ani konec světa, může to snad někdo čekat od deadlinu?